ROZVRH 8.A

 

Rozvrh - platný od 30. 11. 2020

Nezapomeňte si přihlásit obědy na estravě.

Informace - 8. A

Posílám informace z dnešní porady:

1. V pondělí 30. 11. jdou do školy třídy A - prezenčně, další týden budete zase doma distančně.

2. Nezapomeňte si  přihlásit obědy - musíte sami v estravě.

3. Náboženství - úkoly si vyzvednete opět na vrátnici.

4. Třídní schůzky - online - pokud mají rodiče zájem, můžeme se domluvit na online schůzce.

5. Změněný rozvrh bude koncem týdne na webu školy - uložím vám ho i na blog.

Do školy je nutné mít nejméně dvě roušky - budeme celé dopoledne v rouškách.

Úkol z literatury - BRISINGR

 Brisingr  - text je uložen i v Teams - soubory - výukové materiály. 

V zadání vyplň kvíz.

U táboráku (…) „Dokázal bys pomocí kouzla někoho učinit nesmrtelným?“ zeptal se Roran. „Můžeš ztmavit bílé vlasy, můžeš vyhladit vrásky a odstranit šedý zákal, a pokud jsi ochotný zajít obzvlášť daleko, můžeš dát šedesátiletému muži tělo, které měl v devatenácti. Přesto elfové nikdy nepřišli na způsob, jak obnovit něčí duši, aniž by zničili jeho vzpomínky. A kdo by si přál každých pár desetiletí vygumovat vlastní totožnost výměnou za nesmrtelnost? Pak by ten, kdo by žil dál, byl vlastně někým úplně jiným. Starý mozek v mladém těle také není řešení, protože ten náš i při tom nejlepším zdraví vydrží sotva sto let, nanejvýš ještě o pár let déle. A prostě zastavit něčí stárnutí také nemůžeš. To by způsobilo celou řadu dalších problémů… Ach, elfové a lidé vyzkoušeli tisíce nejrůznějších způsobů, jak zabránit smrti, ale nikdo z nich neuspěl.“ „Jinými slovy,“ shrnul to prostě Roran, „je pro tebe bezpečnější milovat Aryu než osvobodit své srdce, aby ho uchvátila lidská žena.“ „Koho jiného si můžu vzít než elfku? Zvlášť když uvážím, jak teď vypadám.“ Eragon potlačil touhu zvednout ruku a dotknout se zakřivených špiček svých uší, jak to míval ve zvyku. „Když jsem žil v Ellesméře, bylo pro mě snadné vyrovnat se s tím, jak draci změnili můj vzhled. Přece jen mi krom toho dodali řadu schopností. Navíc elfové ke mně byli po Agaetí Blödhren přátelštější. Teprve když jsem se vrátil zpátky k Vardenům, tak jsem si uvědomil, jak jsem teď jiný… To mě také trápí. Už nejsem pouhý člověk, ale nejsem ani elf. Jsem něco jiného, něco mezi: směsice, míšenec.“ „Vzchop se přece!“ snažil se ho povzbudit Roran. „Nemusíš si dělat starost s tím, že budeš žít věčně. Galbatorix, Murtagh, ra’zakové, a dokonce i kterýkoli z vojáků Království nás každou chvíli může prošpikovat ocelí. Jiný muž by se nestaral o budoucnost a pil by a hýřil, dokud ještě má příležitost užívat si tohohle světa.“ „Vím, co by na to řekl otec.“ „A návdavkem by nám ještě přidal pěkný výprask.“ Společně se zasmáli a pak se mezi nimi rozhostilo jako obvykle ticho, odmlka způsobená nejen únavou a důvěrností, ale i mnoha rozdíly, které jim osud nečekaně způsobil, ačkoli kdysi žili téměř na chlup stejným životem. Měli byste jít spát, připomněla jim Safira. Je pozdě a zítra musíme brzo vstávat. Eragon pohlédl k černé nebeské klenbě a podle toho, jak se pootočily hvězdy, se snažil určit, kolik asi může být hodin. Bylo později, než čekal. „Rozumná rada,“ souhlasil ochotně. „Jen bych si přál, abychom měli víc času na odpočinek, než vtrhneme na Helgrind. Bitva na Hořících pláních vysála všechny Safiřiny a moje síly a ještě jsme se úplně nezotavili, protože jsme pak hned letěli sem a během posledních dvou večerů jsem také mnoho energie přemístil do pásu Belota Moudrého. Stále mě bolí ruce a nohy a mám víc ran, než dokážu spočítat. Podívej…“ Uvolnil poutka na manžetě levého rukávu košile, odhrnul měkké lámarae – látku, kterou elfové tkají křížem z vlny a kopřivových vláken – a odhalil ošklivý žlutý pás v místě, kde mu štít zmáčkl předloktí. „Ha!“ zvolal Roran. „Tomuhle říkáš zranění? Víc jsem si ublížil, když jsem si dnes ráno ukopnul palec. A tady, ukážu ti ránu, na kterou může být muž skutečně pyšný.“ Rozšněroval si levou botu, stáhl ji a vyhrnul si nohavici, aby odhalil černý pruh široký jako Eragonův palec, který vedl šikmo přes stehenní sval. „Dostal jsem rukojetí kopí, když se nějaký voják otáčel.“ „Působivé, ale já mám ještě něco lepšího.“ Eragon se vysvlékl z tuniky, vytáhl si košili z kalhot a odkryl bok, aby Roranovi ukázal obrovskou modřinu, která se táhla přes jeho žebra, a také pohmožděninu podobné barvy na břiše. „Šípy,“ vysvětlil. Potom si odkryl pravé předloktí a odhalil škrábanec, který byl stejný jako ten na jeho druhé ruce; tenhle si udělal, když odrážel útok meče chráničem předloktí. Teď byla zase řada na Roranovi, obnažil tedy pruh nepravidelných modrozelených skvrn velikosti zlaťáku, které mu vedly od levého podpaždí dolů ke kříži – ty zase byly následkem pádu na hromadu kamení a vypouklého brnění. Eragon si prohlížel ta zranění, pak se škodolibě zachechtal a zvolal: „Pche, tohle jsou jenom škrábance! Ztratil ses a vběhl snad do růžového keře? Ale já mám jednu ránu, která tyhle hravě překoná.“ Sundal si obě boty, pak vstal a spustil kalhoty, takže tam stál jen v košili a vlněných spodkách. „Máš snad lepší?“ zeptal se vítězoslavně a ukázal na vnitřní stranu stehen. Kůži tam měl pokrytou pestrou kombinací modřin, jako by byl nějakým exotickým ovocem, které, jak dozrává, postupně mění barvy od jablkově zelené po zahnívající červenou. „Ouvej,“ ušklíbl se Roran. „Copak se ti stalo?“ „Seskočil jsem ze Safiry, když jsme ve vzduchu bojovali s Murtaghem a Trnem. Tak jsem také zranil Trna. Safiře se povedlo slétnout pode mě a chytit mě dřív, než jsem dopadl na zem, ale mé přistání na jejím hřbetě bylo trochu tvrdší, než bych si byl přál.“ Roran se zarazil a mírně se zachvěl. „Vede to až úplně…“ Odmlčel se a udělal letmý posunek směrem nahoru. „Bohužel.“ „Pak musím přiznat, že to je skutečně pozoruhodné zranění. Na to můžeš být pyšný; je to docela výkon, zranit se takovým způsobem a zrovna na tomhle… místě.“ „Jsem opravdu rád, že to dokážeš ocenit.“ „No,“ pokračoval Roran, „možná máš ty nejhorší podlitiny, ale mně ra’zakové způsobili takové zranění, jaké nemáš ani ty, protože draci, jak jsem pochopil, ti odstranili ránu ze zad.“ Zatímco mluvil, svlékl si košili a popošel blíž do mihotavého světla uhlíků. Eragon vytřeštil oči, ale pak se vzpamatoval a zakryl svůj šok neurčitějším výrazem. Vyčítal si, že jistě přehání, a pomyslel si: Nemůže to být tak zlé. Ale čím déle si zranění prohlížel, tím byl zdrcenější. Kolem Roranova pravého ramene se táhla dlouhá, svraštělá jizva, červená a lesklá, která začínala na klíční kosti a končila v půlce paže. Bylo zřejmé, že mu ra’zakové usekli kus svalu a že sval znovu nesrostl, poněvadž kůže pod jizvou byla znetvořena nevzhlednou vypouklinou, jak se svalová vlákna odtrhla od sebe. O kus výš se kůže naopak propadala dovnitř a vytvářela zhruba půl palce hlubokou jamku. „Rorane, tohle jsi mi měl ukázat už dávno. Netušil jsem, že tě ra’zakové tak vážně zranili… Dělá ti potíže hýbat paží?“ „Do strany ani dozadu ne,“ odpověděl Roran a předvedl mu to. „Ale dopředu můžu zvednut ruku jen asi do výšky… prsou.“ Ušklíbl se a spustil paži. „I to je však dřina; musím si to stále procvičovat, jinak mám ruku odepsanou. Nejlepší způsob, který jsem objevil, je přehodit paži zezadu dopředu a nechat ji přistát na cokoli, co se snažím uchopit. Párkrát jsem si už odřel klouby, než jsem tenhle trik zvládl.“ Eragon v rozpacích převaloval hůl mezi dlaněmi. Měl bych? zeptal se Safiry. Myslím, že musíš. Možná toho zítra budeme litovat. Budeš mnohem víc litovat toho, jestli Roran zemře jen proto, že nemohl mávat kladivem, když to bylo zapotřebí. Pokud vytáhneš energii z našeho okolí, nemusíš se tím unavit. Víš, že to dělám nerad. Dělá se mi špatně, když o tom jen mluvím. Naše životy jsou důležitější než životy mravenců, opáčila Safira. Ne pro mravence. A ty jsi mravenec? Neříkej nesmysly, Eragone. Nehodí se to k tobě. Eragon s povzdechem odložil hůl a pokynul Roranovi. „Pojď, vyléčím ti to.“ „Ty to dokážeš?“ „Nejspíš ano.“ Roranovou tváří přelétl chvilkový nával radostného vzrušení, pak ale zaváhal a zatvářil se ustaraně. „Teď? Je to moudré?“ „Jak pravila Safira – lépe, když ti to ošetřím teď, dokud můžu, než aby tě toto zranění stálo život nebo ohrozilo nás ostatní.“ Roran přistoupil blíž a Eragon mu položil pravou ruku na zarudlou jizvu. Současně svým vědomím zapátral po okolí a obsáhl stromy, rostliny a zvířata, která obývala rokli, a vyloučil ze svého záběru ta, u nichž se bál, že jsou příliš slabá, aby kouzlo přežila. Poté začal Eragon zpívat ve starověkém jazyce. Kouzlo, které odříkával, bylo dlouhé a složité. Uzdravit takovou ránu bylo mnohem náročnější než nechat vyrůst novou kůži a byla to nanejvýš obtížná záležitost. Spoléhal na léčebné formule, které se učil v Ellesméře a věnoval mnoho týdnů, aby se je naučil nazpaměť. Zatímco vypouštěl kouzlo, stříbřité znamení na jeho dlani, gedwëy ignasia, zářilo jako doběla rozžhavený kov. Vzápětí bezděčně zasténal, když v myšlenkách třikrát zemřel – jednou s každým ze dvou ptáčků hnízdících v nedalekém jalovci a také s hadem skrytým mezi skalami. Roran pohodil hlavou dozadu a vycenil zuby v neslyšném výkřiku, když jeho ramenní sval poskočil a zavlnil se pod povrchem hojící se kůže. A pak bylo po všem. Eragon se roztřeseně nadechl, skryl hlavu do dlaní a potají si otřel slzy, než začal zkoumat výsledky svojí práce. Viděl, jak Roran několikrát zvedl ramena, pak natáhl obě paže a pomalu s nimi zakroužil. Roranova ramena byla velká a kulatá, což byl výsledek roků strávených kopáním děr pro kůly plotu, taháním kamenů a obracením sena. Proti své vůli Eragon ucítil bodnutí závisti. Sám byl možná silnější, ale rozhodně ne tak svalnatý jako jeho bratranec. Roran se zazubil. „Je to dobré, jako dřív! Možná dokonce lepší. Díky.“ „Není zač.“ „Byla to ta nejpodivnější věc. Vlastně jsem měl pocit, jako bych měl vyletět z kůže. A strašně mě to svědilo; skoro jsem si strhl…“ „Donesl bys mi kus chleba ze sedlové brašny? Mám hlad.“ „Právě jsme se navečeřeli.“ „Potřebuju si něco zakousnout potom, co použiju takovéhle kouzlo.“ Eragon popotáhl a pak vytáhl šátek a utřel si nos. Znovu popotáhl. To, co řekl, nebyla tak úplně pravda. To, co ho rozrušilo, byla daň, kterou si jeho kouzlo vyžádalo na okolní přírodě, ne kouzlo samo; obával se, že by se mohl pozvracet, kdyby si něčím rychle neuklidnil žaludek. „Není ti špatně?“ zeptal se Roran. „Ne.“ Protože vzpomínka na trojí smrt, kterou právě způsobil, byla v jeho mysli stále živá, Eragon sáhl po lahvičce medoviny, kterou měl při ruce, a doufal, že s její pomocí zastaví příliv morbidních myšlenek. Paolini, Christopher: Brisingr. Odkaz dračích jezdců, 3. díl. Fragment, Praha 2009.

Třídnická hodina

 V pondělí 16. 11. bude v 8,30 hod. online třídnická hodina - účast nutná.

Soutěž - Setkání s knihou

Já & kniha  

 

KOMIKS

 

 

Pravidla soutěže:

1.     Na jednom díle mohou spolupracovat dva žáci (maximálně).

2.     Žáci si vyberou úryvek z libovolné knihy. (Součástí odevzdané práce bude název knihy, autor, rok a místo vydání, kód ISBN a strany, ke kterým se vztahuje žáky zpracovaný komiks.)

3.     Vybraný úryvek zpracují do podoby komiksu. Obrázky musí být doplněny textem.

4.     Pro vyhodnocení soutěže jsou stanoveny čtyři kategorie:

2. – 3. ročník              minimálně čtyři obrázky (komiksové)

4. – 5. ročník              minimálně šest obrázků (komiksové)

6. – 7. ročník              minimálně osm obrázků (komiksové)

8. – 9. ročník              minimálně osm obrázků (komiksové)

        5.   Způsob zpracování, formát papíru, maximální počet obrázků – není stanoveno.

        6.   Za školu zašlete do 15. listopadu maximálně tři vybrané práce za každou kategorii na adresu ZŠ Fryčovice, Fryčovice 628, 739 45.

         7. Vítězné práce budou vybrány nezávislou porotou (zaměstnanci MAP, knihoven apod.) a oceněny.

 

Nezapomeňte práce nejlépe z rubové strany označit jménem/jmény, ročníkem, který žák navštěvuje, a školou.

Přejeme příjemné setkání s knihou.