TEXT 1
Prometheova játra
Když Zeus potrestal bídou a trápením lidi, obrátil se jeho hněv i na Promethea. Přikázal Héfaistovi, aby Promethea připoutal pevnými řetězy k vysoké kavkazské skále. Prometheus visel vysoko nad propastí přikován tak těsně ke skále, že se nemohl ani hnout. Ale neprosil bohy o milost, své utrpení snášel se vztyčenou hlavou. Když Zeus uviděl, že Promethea nepokoří, vyslal za ním velikého orla, který k Prometheovi přilétal každý den, rval mu ostrým zobákem játra z těla a živil se jimi. V noci játra Prometheovi znovu narůstala. Tak tomu mělo být na věky. Ale ani tehdy Prometheus Dia neodprosil a trpělivě snášel svůj osud. Po staletích se pod Prometheovou skálou objevil Herakles, syn vládce bohů. V tu chvíli zrovna přilétal k Prometheovi orel, aby se nasytil jeho játry. Herakles neváhal, napjal luk a dravce zabil. Pak rozdrtil Prometheovy okovy a daroval mu svobodu. Aby se však vyplnila Diova kletba, že Prometheus zůstane na věky připoután ke kavkazské skále, udělal Prometheovi prsten s kamenem z této skály. Prometheus jej nesměl nikdy sundat z prstu. Tak zůstal na věky upoután ke skále, jak Zeus určil. Od té doby lidé začali nosit prsteny s kamenem na památku toho, že Prometheus vždy stál při lidech a nepokořil se před bohy.
TEXT 2
Orfeus
Orfeus byl nejlepší zpěvák v celém Řecku. Když zpíval, lidé zapomínali na své starosti. Přicházeli si ho poslechnout i bohové a vodní víly, najády. Do jedné z nich, jmenovala se Eurydika, se Orfeus zamiloval a vzal si ji za ženu. Jednoho dne se Eurydika rozhodla navštívit své družky najády. Rozeběhla se nejkratší cestou loukami. Najednou ucítila bolest v noze. Shlédla a spatřila jedovatého hada. Jeho jed jí pak zastavil srdce. Orfeus, plný bolesti, se nedokázal smířit se ztrátou milované Eurydiky. Rozhodl se proto sestoupit do podsvětí a uprosit Háda, vládce podsvětí, aby Eurydice dovolil vrátit se mezi živé. Žalostný zpěv mu pomohl Háda obměkčit. „Splním ti tvé přání,“ řekl nakonec Hádes, „avšak po cestě z podsvětí na zem se na manželku neohlížej, jinak už ji neuvidíš.“ Vydali se tedy na cestu. Orfeus si ale najednou uvědomil, že neslyší Eurydičiny kroky. Dostal o ni strach a ohlédl se. Stín Eurydiky se mu rozplynul před očima a ona zemřela podruhé. Orfeovo zoufalství bylo bezmezné. Několik dní se snažil dostat zpět do podsvětí, ale marně. Smutně se vrátil na zem a v hájku pěl píseň o svém neštěstí, když tu ho napadly opilé, pološílené ženy a ukamenovaly ho. Tak se mohla konečně Orfeova duše setkat znovu s milovanou Eurydikou v říši stínů.
